Můj příběh - Julia Face Love

11. března 2011 v 13:04 | Michaella |  Moje výtvory atd.. ♥



Julia ležela v posteli a přemýšlela nad zlými skutky, které své babičce během pěti dnů prováděla. Začala toho litovat. Vždyť ona přece nemůže za to, že mě k ní rodiče poslali. Pomyslela si. Ten záhonek jsem jí pošlapat nemusela a asi jsem ani neměla poschovat všechny její dopisy, zašantročit bačkor y nebo ušpinit její oblíbený kabát… NE! To jsem vážně NEMĚLA! Hned při obědě se jí za všechno omluvím. Rozhodla se, a když odbyla, dvanáctá hodina seděla už u stolu a jedla polévku. "babi?" naznačila své babičce, že s ní chce mluvit. "Ano?" otázala se překvapená babička. Její vnučka sní totiž za celí pobyt nepromluvila kloudné slovo. "Promiň!" špitla Julča a podívala se modrými oči na svou vrásčitou babičku. Ta se usmála. "V pořádku! Vím že by si raději jela někam mezi řádné lidi. Do města a tak.. Ale když se budeš nažit, určitě i v malé vesničce najdeš něco zábavného. Je tu i ranč s koňmi a starý Marek ti určitě nějakého půjčí. Jeho syn tě na něm jezdit naučí." "Díky babi!" poděkovala a už s úsměvem poprosila o přídavek. "Ta polévka je strašlivě dobrá!" prohodila s plnou pusou.
Další den vstala brzy. Pomohla babičce se snídaní a zaběhla k sousednímu domu pro mléko. Nakonec se rozhodla vydat se na ranč. Cestu jí její milující babička vysvětlovala alespoň pětkrát a tak se před vraty jednoho velkého statku objevila během čtvrthodiny. Zaklepala a dveře jí přišla otevřít asi o dva roky mladší dívka. Měla tmavé dlouhé vlasy a takové i oči. Dívala se na návštěvnici zkoumavě a prozíravě. "Ahoj, jsem vnučka Paní Klepkové. Jmenuju se Julča." Julia se snažila být slušná a tak se na dívku ještě usmála. "Alex." Představila se ona. "otec říkal že příjdeš. Před chvílí mu tvoje babička volala, Felix je ale v obchodě. Pojď dál. Za chvíli by měl přijít." Julia jen kývla a vstoupila do voňavé světničky. Alex jí zavedla do kuchyně kde u velkého prostřeného stolu , seděl postraší muž v pracovním obleku. Julča usoudila že je to onen starý Marek o kterém její babička mluvila. Naproti němu seděla žena v zástěře, pila kafe a četla si. Byla to nejspíš jeho žena. "Dobrý den!" pozdravila návštěvnice. Oba se usmáli. "Zdravím tě! Jsi Julia že?" promluvil Marek hlubokým hlasem. "Ano." Odpověděla Julka a kývla hlavou na souhlas. Na vyzvání se posadila na vrzající židli ke stolu. Markova žena odložila knížku a otázala se. "Dáš si kakao nebo čaj?" její hlas zněl oproti manželovi pištivě a nevýrazně. Julie pití odmítla. Seděla tiše a naslouchala jejich rozhovoru. Vlastně si povídali jen o práci a o tom co má Alexandry máma (jménem Alžběta, jak zjistila z rozhovoru) udělat k obědu…
***
Konečně! Pomyslela si, když do dveří vstoupil pohledný mladík v košili a riflích. Na Julii se usmál. Nejspíš už byl o její návštěvě informován, protože hned jak odložil těžkou tašku s nákupem, jí vybídl aby vstala a vydala se sním do stáje. Juli vlastně nikdy s koňmi do styku řádně nepřišla. Měla proto dost viditelný strach. "Neboj!" zasmál se Felix, když jí vyděl zastavit se před vysokým koněm a hleděla mu do očí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama