Den zamyšlení 2011 - 22.února

13. března 2011 v 12:22 | http://www.adam.cz |  Svět jinýma očima..♥

Den zamyšlení 2011- Thinking Day22. února slaví už více než 80 let 40 milionů skautů a skautek na celém světě Den zamyšlení - "Thinking day". V posledních letech se tento den stal nejen oslavou velkého skautského svátku, ale také ohlédnutím za okolním světem. Letošním tématem Dne zamyšlení je "Rovnost mužů a žen a zlepšování postavení žen ve společnosti."
Den zamyšlení, se slaví na celém světě - a v každé z 217 zemí a teritorií, kde skauting existuje - trochu jinak. V České republice se skauti schází, slaví svůj velký svátek, zpívají, ale také hrají hry s mezinárodní tematikou.
Brownies - obdoba našich mladších skautek - světlušek (foto WAGGGS)"Den zamyšlení vnímáme především jako příležitost ukázat dětem svět jinýma očima. Právě díky hrám s globální tématikou mají děti šanci nahlédnout do jiných zemí a zjistit, jak se v nich žije, jaké mají problémy. To jim pomáhá nejen pochopit obyvatele jiných zemí, ale také zamyslet se nad globálními problémy lidstva, vědět, jak pomoci i kde najít informace," uvedla Veronika Horová, zahraniční zpravodajka Junáka.
Starší skautky -Dvaadvacátý únor se stal za více téměř devadesát let, co se slaví, opravdu velkým skautským svátkem a všichni skauti na celém světě se otevírají celému světu. Právě zde využívají svoje kontakty na skauty z jiných zemí, které získali na různých mezinárodních akcích, jako třeba jamboree - mezinárodní setkání skautů. To všechno napříč národy, etniky, přes hranice států i náboženství. 22. února je nejen datem narození prvního skauta na světě - zakladatele světového skautingu Roberta Baden‑Powella - ale ve stejný den, i když o 32 let později, se narodila pozdější světová šéfka skautek a také Baden‑Powellova žena, Olave Baden-Powellová.
Junák - svaz skautů a skautek ČRSkautské hnutí, které má na celém světě přes 40 milionů členů a prošlo jím přes půl miliardy lidí, mezi Čechy mnoho významných osobností, oslavilo v roce 2007 sto let od začátku své existence.
AUTOR: Junák
 

Báseň - Noc plná strachu

12. března 2011 v 14:27 | Michaella.. ♥ |  Moje výtvory atd.. ♥
Byla noc temná,
Noc bezesná.
Noc plná strachu,
zla i duchů.
Každý se bál vyjít ven,
přála jsem si: buď jen sen!

Tohle přání nesplní se,
dobře, směj se.
Ale já to zažila,
noc plnou strachu,duchů,zla.

Schovala se pod peřinu,
chtěla utéct ze svého snu.
Kdyby to děvče vědělo,
že se jí to nezdálo,
Už by asi mrtvá byla,
ona by se zabila.

A já tady sama
už bych nebyla ta dáma.
Dáma plná radosti,
pokoje a štěstí.

PROSÍM BOŽE MŮŽEŠ MI?

autor: Michaella.. ♥

12. března 2011 - Sobota.. :/

12. března 2011 v 13:51 | Michaella.. ♥ |  Deníček..♥
Nesnáším soboty.. ..
Teda hlavně ty naše slavné "sobotní úklidy"
Néjen že to zabere hromady času ale vždycky se pohádáme
GRRR.. .. a při pomyšlení na to že UŽ v pondělí bude ZASE škola..
Prostě blbej den.
Vstávala sem dneska něco po desátý a byla ještě dost ospalá protože jsem šla spát až opůl druhý.
Obědvali jsme v 11 najako vždycky, měli jsme bramboráky.. ..
Ale to asi není nic podstatnýho.
Pak přišel na řadu úklid. Umytí skel, utřít prach (to ještě nemám ani hotoví) a úklid kuchyně, bytu.
:ham:ham:ham
V těhlech chvílích jsem ráda že mám i staršího bratra a mladší sestru a tak na to nejsem s mamkou sama.
Photobucket - Video and Image Hosting
Máma s tátou pak šli hrabat listí na zahradu takže jsem zaskočila sem na počítač...
Alespoň trochu zábavi.


Zdraví Michaella.. ♥ .. :D
 


Můj příběh - Julia Face Love

11. března 2011 v 13:04 | Michaella |  Moje výtvory atd.. ♥



Julia ležela v posteli a přemýšlela nad zlými skutky, které své babičce během pěti dnů prováděla. Začala toho litovat. Vždyť ona přece nemůže za to, že mě k ní rodiče poslali. Pomyslela si. Ten záhonek jsem jí pošlapat nemusela a asi jsem ani neměla poschovat všechny její dopisy, zašantročit bačkor y nebo ušpinit její oblíbený kabát… NE! To jsem vážně NEMĚLA! Hned při obědě se jí za všechno omluvím. Rozhodla se, a když odbyla, dvanáctá hodina seděla už u stolu a jedla polévku. "babi?" naznačila své babičce, že s ní chce mluvit. "Ano?" otázala se překvapená babička. Její vnučka sní totiž za celí pobyt nepromluvila kloudné slovo. "Promiň!" špitla Julča a podívala se modrými oči na svou vrásčitou babičku. Ta se usmála. "V pořádku! Vím že by si raději jela někam mezi řádné lidi. Do města a tak.. Ale když se budeš nažit, určitě i v malé vesničce najdeš něco zábavného. Je tu i ranč s koňmi a starý Marek ti určitě nějakého půjčí. Jeho syn tě na něm jezdit naučí." "Díky babi!" poděkovala a už s úsměvem poprosila o přídavek. "Ta polévka je strašlivě dobrá!" prohodila s plnou pusou.
Další den vstala brzy. Pomohla babičce se snídaní a zaběhla k sousednímu domu pro mléko. Nakonec se rozhodla vydat se na ranč. Cestu jí její milující babička vysvětlovala alespoň pětkrát a tak se před vraty jednoho velkého statku objevila během čtvrthodiny. Zaklepala a dveře jí přišla otevřít asi o dva roky mladší dívka. Měla tmavé dlouhé vlasy a takové i oči. Dívala se na návštěvnici zkoumavě a prozíravě. "Ahoj, jsem vnučka Paní Klepkové. Jmenuju se Julča." Julia se snažila být slušná a tak se na dívku ještě usmála. "Alex." Představila se ona. "otec říkal že příjdeš. Před chvílí mu tvoje babička volala, Felix je ale v obchodě. Pojď dál. Za chvíli by měl přijít." Julia jen kývla a vstoupila do voňavé světničky. Alex jí zavedla do kuchyně kde u velkého prostřeného stolu , seděl postraší muž v pracovním obleku. Julča usoudila že je to onen starý Marek o kterém její babička mluvila. Naproti němu seděla žena v zástěře, pila kafe a četla si. Byla to nejspíš jeho žena. "Dobrý den!" pozdravila návštěvnice. Oba se usmáli. "Zdravím tě! Jsi Julia že?" promluvil Marek hlubokým hlasem. "Ano." Odpověděla Julka a kývla hlavou na souhlas. Na vyzvání se posadila na vrzající židli ke stolu. Markova žena odložila knížku a otázala se. "Dáš si kakao nebo čaj?" její hlas zněl oproti manželovi pištivě a nevýrazně. Julie pití odmítla. Seděla tiše a naslouchala jejich rozhovoru. Vlastně si povídali jen o práci a o tom co má Alexandry máma (jménem Alžběta, jak zjistila z rozhovoru) udělat k obědu…
***
Konečně! Pomyslela si, když do dveří vstoupil pohledný mladík v košili a riflích. Na Julii se usmál. Nejspíš už byl o její návštěvě informován, protože hned jak odložil těžkou tašku s nákupem, jí vybídl aby vstala a vydala se sním do stáje. Juli vlastně nikdy s koňmi do styku řádně nepřišla. Měla proto dost viditelný strach. "Neboj!" zasmál se Felix, když jí vyděl zastavit se před vysokým koněm a hleděla mu do očí...

Kam dál